Fotbal
Historie hradeckého fotbalu
Prvními propagátory kopané v Hradci Králové byli okolo roku 1901 studenti, ředitelství škol ovšem šíření sportu footballového zakazovalo, kteří později utvořili S.K., ovšem jako Footballový kroužek. Ten byl pouze jakýmsi zárodkem fotbalového klubu. Podle některých pramenů se v roce 1905 kroužek připojil ke Klubu českých velocipedistů pro Hradec Králové a okolí a zároveň změnil jméno na SK (Sportovní kroužek). Začlenění kroužku do Klubu českých velocipedistů měla mimo jiné na svědomí i první výrazná postava fotbalu v Hradci, místní významný obchodník Jindřich Komárek, první předseda Sportovního klubu při jeho založení.
Dne 23. května 1908 došlo v Hradci k prvnímu mezinárodnímu utkání, které bylo opravdovou senzací. Do Hradce přijeli fotbalisté z kolébky kopané-anglické mužstvo Crystal Palace. Na toto mužstvo hradečtí fotbalisté ještě nestačili a podlehli vysoko 1:10.
Stačilo několik let na začátku dvacátého století a ze zakázaného sportu se stala běžná součást života. Prudký rozmach fotbalu, však nejen v Hradci Králové, zastavila první světová válka.
V roce 1919 došlo k osamostatnění sportovního klubu a 28. září 1919 byla na hřišti slavnostně otevřena tribuna. V té době byla také ustanovena Východočeská župa fotbalová, jejíž zřízení a rozhodnutí o mistrovských soutěžích v rámci župy přispělo k nebývalému rozmachu kopané na Hradecku a Pardubicku.
První velký úspěch slavil SK Hradec v roce 1922. S velkou převahou zvítězil v mistrovství Východočeské župy, v mezižupních kolech porazil SK Židenice 6:1, Viktorií Plzeň 8:0, ŠK Bratislavu 4:2 a postoupil do finále mistrovství ČSR. To mělo být sehráno na jaře 1923, ale vedení klubu SK Hradec neodolalo lákavé finanční nabídce AC Sparty a zápas se tedy uskutečnil 12. prosince 1922 v Praze. Hradec byl v té době již měsíc bez tréninku a v sestavě: Reichert-Balcar, Zeman-Hušák, Mácha, Koza-Petrovický, Slezák, Valenta Šrůtek, Beneš, prohrál vysoko 0:7.
V říjnu 1926 se stal SK Hradec Králové mistrem Východočeské župy, hrálo se v Pardubicích a Votrokům k titulu stačila remíza. Hradec byl lepší, všichni jeho hráči se bili poctivě až do úplného vyčerpání. Zápas skončil remízou 5:5.
V následujících letech výkonnost mužstva citelně upadala, vynikající hráči stárli a nepodařilo se je nahradit. V únoru 1932 mužstvo SK Hradec Králové poprvé za dobu svého trvání vyjelo do zahraničí, cílem byla Francie. Výpravu vedli dr. Klier a štábní rotmistr Málek, jako trenér a ošetřovatel jel Kotík a hráči Altrichter, Jirsa, Kareš, Josef Haken, Bína, Pokorný, Černkovič, Jičín, Chládek, Tichý, Bošek a Heller. Zájezd SK Hradce Králové vzbudil ve francouzském sportovním světě značný zájem. Hradečtí sehráli na zájezdu tři zápasy, jedna výhra a dvě porážky. Do Hradce se výprava vrátila 23. února 1932 večer.
V pondělí 27. listopadu 1933 se sešla mimořádná valná hromada. Měla klidný a důstojný ráz a rozhodla proti jednomu hlasu, aby SK Hradec Králové podal přihlášku do řad hráčů s profesionály.
Rok 1936 byl rokem snahy o vstup do ligy, po které fanoušci Votroků už doslova prahli. I s trochou štěstí v posledním kole soutěže se stal SK Hradec Králové mistrem divize a účastníkem kvalifikačního turnaje o postup do státní ligy. Ovšem na cestě stály těžké překážky: Viktoria Žižkov, SK Baťa Zlín, šampion Slovenska a Podkarpatské Rusi ŠK Rusj Užhorod a mistr soutěže německého svazu DSV Mährisch Schönberg (ze Šumperka). Kvalifikace se vůbec nepodařila, z osmi zápasů šest porážek, jedna remíza a jedna výhra. A také jedna z nejvyšších proher historie. Ve Zlíně Votroci podlehli 1:12. Přišla dlouhá doba fotbalového temna. Byly snižovány gáže a prémie, placená esa uprchla.
Klub se finančně vyčerpal marnou snahou o postup do ligy, fotbal v Hradci Králové se pak na roky, ocitl ve stínu války. Podzimní část divize 1938 byl jeden velký chaos. Celá sezona byla rozkouskovaná a z pohledu Hradeckých nevydařená – skončili předposlední, krůček od sestupu. Fanoušci měli jiné starosti, na zápasech se počítali v desítkách, maximálně ve stovkách. Divizního týmu se v roli trenéra ujal Václav Petrovický, legendární útočník z doby mezi válkami, a ten dotáhl mužstvo alespoň do středu tabulky: v sezoně 1939-40 skončil Hradec šestý z deseti účastníků. Ročník 1940-41 byl v období Protektorátu pro SK Hradec nejhorším, v létě roku 1941 Votroci z předposledního místa v divizi sestoupili do I. A třídy. Přišel nástup Reinharda Heydricha do funkce říšského protektora a následný zákaz shromažďování, který skončil až 2. listopadu 1941, podzimní část I. A třídy se tak musela dohrát na jaře. Soutěž však byla opět přerušena kvůli výjimečnému stavu po atentátu na Heydricha, a tak Hradec čekalo perné léto. I. A třídu vyhrál, postoupil do kvalifikace, i tu zvládl a po roce se vrátil do divize. Fotbalový klub pod vedením nového předsedy Antonína Šaška se v lednu 1944 pustil do nápravy krize. Objevila se řada nových hráčů, kteří pomohli hradeckým k vítězství v župním poháru a k následné výhře v prvním kole Českého poháru proti favorizované Viktorii Žižkov. Tu Votroci porazili 5:2 a jejich sestava konečně vypadala jako silný tým: Sojka – Fišer, Dembický – Řepka, Votava, Šťovíček – Buzek, Mňuk, Sýkora, Jezbera, Markvart. V sezoně 1944-45 byla divizní soutěž zrušena. Složení mužstva, dobrá hra i výsledky zažehly mezi hradeckými fanoušky plamen optimismu.
První poválečná schůze SK Hradec Králové se konala 29. května 1945, byla zřízena komise pro očistu klubu a rozhodnuto o zahájení tělovýchovné činnosti.
Ve čtvrtek 14. června 1945 na stadionu AC Sparty nastoupila proti sobě mužstva AC Sparta Praha a SK Hradec Králové. Šest tisíc diváků Votroky po celý zápas povzbuzovalo, ti nadšeně bojovali do poslední vteřiny zápasu, hráli obětavě, poctivě a rychle. Vítězství 4:3 nad mistrem ligy na pražské půdě bylo v historii klubu dosud největším triumfem.
Jedenáctého srpna 1945 odjel SK Hradec Králové, coby první český celek po válce, na zájezd na Moravu a Slovensko, kde se utkal s týmy SK Holešov (6:4), SK Vsetín (7:0), TŠS Trnava (2:2), ŠK Trenčianske Teplice (8:4) a TTS Trenčín (2:2). Byla to vydařená a dramatická cesta.
- srpna 1945 odstartoval SK Hradec svoji cestu mistrovskou soutěží, která měla vrcholit dlouho očekávaným postupem do nejvyšší soutěže. Pod trenérem Karlem Lhotákem zahájila soutěž sestava: Sojka-Svoboda, Dembický-Řepka, Kosina, Šťovíček-Bořek, Buzek, Sýkora, Jezbera a Markvart. V březnu 1946 vidělo osm tisíc diváků první mezinárodní utkání v osvobozené republice. V Hradci se domácím podařil husarský kousek, porazili 4:3 silné švédské mužstvo Malmö FF. Ve čtvrtek 29. května 1946 se stal SK Hradec mistrem východní divize a utkal se s vítězem západní divize o postup do kvalifikačního turnaje o 1.ligu. Dvojzápas s Meteorem České Budějovice Hradci nevyšel. Po vydřené výhře 4:3 na domácí půdě mužstvo v Českých Budějovicích zcela selhalo, podlehlo 0:3 a po deseti letech i druhý pokus o získání ligové příslušnosti nevyšel. Klub byl zadlužen, byl zahájen rozprodej hráčů. V SK Hradec nastala doba temna. V roce 1951 Hradec bojoval dokonce o záchranu v krajském přeboru a do hlediště chodili jen ti nejvěrnější.
Rok 1952 znamenal definitivní obrat k lepšímu. Josef Bican, nejlepší fotbalista československých dějin, přišel z Vítkovic v bezmála devětatřiceti letech už poněkud za vrcholem sil, na krajský přebor však stačil s přehledem. V té době šlo o druhou nejvyšší soutěž, pod celostátním mistrovstvím tedy nebyly žádné divize, nýbrž jedenadvacet krajských přeborů. Jejich vítězové se utkali ve čtyřech skupinách o čtyři postupová místa, která v nejvyšší soutěži uvolnily čtyři sestupující týmy.
Na jednu z jejich pozic měl Hradec dovést právě Bican coby hrající trenér. V přeboru Hradec válel, o svém postupu do kvalifikační soutěže o místo v lize rozhodl už ve dvacátém kole z dvaadvaceti. A devětatřicetiletý Pepi Bican zářil: na konci krajského přeboru měl na kontě 46 vstřelených gólů. Na hřišti Kolory Liberec se 9. listopadu rozhodovalo o příštím účastníkovi nejvyšší soutěže. Hradečtí sehráli nešťastný zápas, ve kterém bojovali i s nepřízní rozhodčích. Na konci prvního poločasu byl vyloučen Bican a takto oslabeni podlehli Votroci domácím 1:2. Hradecký sen o postupu mezi elitu se opět rozplynul. V roce 1952 tradiční kluby opět měnily jména, nyní podle charakteru patronátního podniku, Votroci se přejmenovali na Spartak Hradec Králové.
Ještě před zahájením soutěže v roce 1953 byl nucen odejít trenér Bican a spolu s ním i většina funkcionářů. Tým bez Bicana měl problémy. Odchod oblíbeného hrajícího trenéra s mužstvem zamával. Od poloviny roku 1954 mužstvo vedl trenér Karel Lhoták, jenž nahradil zaskakujícího brankáře-kouče Matyse. 20. listopadu 1955 se splnil dlouholetý sen hradecké kopané. Před posledním kolem měl Hradec a Stalingrad stejný počet bodů. V posledním zápase Spartak zvítězil 1:0 v Teplicích, v té době rozhodoval při rovnosti bodů podíl vstřelených a obdržených branek a ten byl pro Hradec o 16 setin lepší! Nejúspěšnější sezóna v padesátileté historii klubu skončila.
Veškeré úsilí směřovalo ke zvládnutí první ligové sezóny. Přišel nový trenér Josef Ludl, v Hradci se objevili hráči Oldřich Šubrt, Zdeněk Pičman, Vlastimil Chobot a Karel Mach. 11.března 1956 se „věčný aspirant ligy“ dočkal. Na hřiště U Nemocnice přišlo jedenáct tisíc diváků. Hradec začínal hned proti úřadujícímu mistrovi, Slovanu Bratislava, který byl jasným favoritem. Mistr začal náporem. Hned ve druhé minutě se útočník Slovanu Hlavatý ocitl úplně sám před Matysem, jenže ačkoli měl dost času rozmyslet si, co s míčem provede, poslal ho pouze do tyče. Domácí tahle šťastná chvilka nastartovala a předvedli parádní podívanou vyšperkovanou hattrickem Zdeňka Macka. Hradec udržel třígólové vítězství a se závěrečným hvizdem propukly oslavy, jako by už Hradec vyhrál titul. Střelce všech tří gólů Zdeňka Macka odnesl rozradostněný dav ze hřiště na ramenou. Výhru 3:0 vybojovala sestava: Matys-Andrejsek, Mach, Štěrba-Chobot, Krejčí-Pičman, Šubrt, Šindelář, Macek a Michálek. V první ligové sezoně obsadil Spartak Hradec ve dvanáctičlenné tabulce sedmé místo.
Další ročník prvoligové soutěže se hrál opět v modelu podzim–jaro, toto rozhodnutí znamenalo, že další sezona začínala na jaře 1957, končila v létě 1958 a všechna mužstva se navzájem utkala třikrát. Hradci tenhle maraton příliš nesedl. V květnu 1958 Votroci po dvou letech první ligu opustili, v týmu už hráli Jindra a Pokorný, přišli Tauchen a Černý. Druhou ligu, s trenérem Ferencem Szedlacsekem, projeli suverénně, v únoru 1959 se fanouškům poprvé představil Jiří Hledík.
V neděli 9. srpna 1959 odstartovala první fotbalová liga. První soupeř Votroků, Spartak Sokolovo, měl zastavenou činnost, tak se v Praze nehrálo a kontumační výsledek byl 3:0 pro Hradec. Na konci podzimní části ligy byl Spartak na šestém místě se ztrátou pěti bodů na vedoucí Duklu Praha. V říjnu odešel Rudolf Tauchen na vojnu, a i přes tuhle ztrátu to v Hradci vypadalo na klidnou zimu. Jenže přišlo překvapení: u týmu skončil trenér Szedlacsek. Na jeho místo přivedlo vedení klubu Jiřího Zástěru. Odešel veterán Matys a přišel brankář Milan Paulus. Na jaře 1960 se děly věci. Votroci pět zápasů v řadě vyhráli a když 17. dubna na vlastním hřišti ve 20.kole porazili Prešov 4:1, vyhoupli se do čela tabulky. Poprvé v historii! Měli náskok dvou bodů před Duklou Praha, se kterou se střetli hned v následujícím kole v Praze. Na Letnou přišlo 28 tisíc diváků. Hosté zvolili taktiku, se kterou měli šanci na úspěch. Přísnou defenzívu. Vojáci hradeckou obranu překonat nedokázali. Vynikající byl především Michálek, který čistil prostor před vlastní obranou, a když už někdo prošel, zazářil Paulus, jenž nastoupil teprve ke svému třetímu zápasu za Hradec. Nebylo to naposledy, kdy tenhle flegmatický náhradník zachránil tým při Jindrově absenci… Hradec padl až ve 23. kole, tři zápasy před koncem sezony. V dohrávaném utkání podlehl Spartaku Stalingrad, jak se v té době jmenovali Klokani z Ďolíčku, vysoko 1:4. Černobílí sice stále drželi první místo se třiceti body, ale Dukla a Slovan Bratislava se dotáhly na dosah. Stále ještě největší favorité na zisk titulu měli 29, respektive 28 bodů. 1. června shlédlo 16000 diváků urputný boj a výhru Votroků nad Slovanem Bratislava 2:1, a protože ten den Dukla remizovala v Brně 2:2 bylo jasné, že Votrokům stačí dva body k zisku titulu. V pondělí 6. června 1960 se sen stal skutečností. Patnáct tisíc diváků vytvořilo skvělou atmosféru a vidělo nejlepší zápas posledních let na hradecké škváře. Tři branky Kvačka a jedna Buránského rozhodly o výhře 4:0 nad Slovanem Nitra a také o titulu mistra ligy 1960. Byl to největší úspěch v historii hradeckého fotbalu. Vítězná sestava mistra ligy: Jindra-Runštuk, Hledík, Pičman-Krejčí, Michálek-Buránský, Černý, Kvaček, Pokorný, Malík. Střídali Paulus a Čermák.
Oslavy titulu v Hradci ještě ani neskončily, a fotbalisté vyrazili na bezmála šestitýdenní cestu do Sovětského svazu a Číny. Během ní dostali šanci sehrát se s novými spoluhráči, Bedřichem Šonkou a Zdeňkem Zikánem, kteří přišli z Dukly Pardubice posílit útok. Ještě během pobytu Hradeckých v Asii přišla zpráva o tom, že černobílí postupují do II. kola Poháru mistrů evropských zemí bez boje – jejich soupeř v prvním kole, CCA Bukurešť, se totiž ze soutěže odhlásil. Votroci vítězili i po návratu z dlouhého zájezdu. V generálce na ligu porazili Tatran Hostinné 15:0 a v prvním kole Spartu (Spartak Sokolovo) 4:1. Oba tyto zápasy už hráli na Všesportovním stadionu, který však stadion připomínal zatím pouze tím, že měl trávník a branky. Na začátku listopadu k prvnímu zápasu druhého kola přijel na Všesportovní stadion Panathinaikos Atény. Spartak zlomil tuhý odpor houževnatého soupeře až na samém konci zápasu, kdy míč do sítě dorazil z brankové čáry Šonka. K odvetě Hradečtí cestovali až po skončení podzimní části ligy a vyhlídky Votroků na postup navíc v Aténách oslabilo Jindrovo vymknuté rameno z předzápasového tréninku. Do brány se musel postavit věčný náhradník Paulus. Hradečtí zvládli bouřlivé prostředí, dokázali útočný elán Řeků tlumit, a když se to nepodařilo, stál v brance vynikající Paulus, pro kterého to byl životní zápas. Hradec jako první český tým v historii postoupil do čtvrtfinále PMEZ. A v kabině po zápase se jeho hráči dozvěděli, že si v něm zahrají proti Barceloně. Cestou zpět sehráli Votroci dopředu domluvený přátelský zápas v Boloni s místním FC. Ještě na vlně postupové euforie zvítězili 3:2.
Utkání s katalánským gigantem bylo netrpělivě očekávanou záležitostí – vždyť na sekretariát Spartaku dorazilo téměř 130 tisíc žádostí o vstupenky na domácí odvetu. Na stadionu Camp Nou v Barceloně vidělo 8. března 1961 sto třicet tisíc diváků vysoké vítězství domácích 4:0, hosté bojovali sice obětavě, ale nestačili ani hráčsky ani rychlostí. Osobní obrana platila na pomalé útočníky Hradce, útočná hra neexistovala, za první poločas Hradec vystřelil jen jednou na branku. Nejlepším hráčem byl brankář Jindra. Odveta se hrála ve středu 15. března 1961. Tribuny Stadionu čs. armády naplnilo 45 tisíc diváků a ti od začátku sledovali, jak se Votroci snaží napravit svou reputaci. Největší postavou utkání byl Hledík, který udržel celé vnitřní trio soupeře po většinu utkání v dostatečné vzdálenosti od branky. Slušný výkon podal nováček Kománek, který po celý zápas střežil střelce jediné branky Barcelony, Suáreze. Za Votroky skóroval Zikán. Vypadnutí Hradeckých přijala veřejnost i média v klidu. Byl to očekávaný výsledek.
Spartak po historickém zisku ligového primátu pomalu upadal do průměru. V lize sice patřil k těm lepším – v sezonách, které přišly po mistrovských oslavách, skončil postupně na osmém, šestém a pátém místě, ve Středoevropském poháru 1962 porazil Juventus, Ferencváros nebo Dinamo Záhřeb, předtím v Rappanově poháru (pozdější Pohár Intertoto) došel do čtvrtfinále, kde podlehl až Feyenoordu Rotterdam. Jenže mužstvo postupně stárlo.
- června 1964 prohrál Hradec ve 25. kole doma se Spartou 3:4 a tým, který se před čtyřmi lety vznášel nad hlavami pochodujícího davu v mistrovské euforii, spadl do druhé ligy.
V září 1964 se stal trenérem Votroků František Havránek, v říjnu přivezl Zdeněk Pičman stříbrnou medaili z OH v Tokiu. Zimní příprava pod Havránkem byla krutá, ale vyplatila se. Když 13. června 1965 Votroci zvítězili v derby nad Pardubicemi 1:0, slavili návrat do ligy! Opět šel průvod městem. Následovaly dvě sezony v lize, odchod trenéra Havránka a opět sestup. Devatenáctého dubna 1970 se stal trenérem Zdeněk Krejčí, mistr republiky z roku 1960. Sázel na mladé hráče, přivedl Rotta, Prince a Rolka. Odešel Jindra, Zikán, Hřebec. Z vojny přišel Hrůša a Krejčí z něho udělal skvělého levého obránce. Přišla sezona 1971-72. Najednou to všechno do sebe zapadalo, všichni měli formu, Oplt parádní. V sobotu 6. května 1972 přivítali Votroci Ústí nad Labem na starém hřišti U Nemocnice. Hlavně v první půli Hradečtí předváděli rychlý kombinační fotbal, který jako by předběhl dobu, totální převaha, akce dotažené do koncovky. Potenciál mladého mužstva, dozajista jednoho z nejlepších, jaká kdy v Hradci působila, sliboval skvělou fotbalovou budoucnost. Němečkův a Schmidtův gól daly Votrokům vítězství 2:0. V tu chvíli nikdo netušil, že v sestavě Oplt – Fišer, Kuchař, Rolko, Hrůša – Franc, Tauchen, Lubas – Rott, Schmidt, Němeček dohrál Spartak poslední zápas. Devátého května remizoval Hradec v Martině a udržel si na druhé příčce od něho dvoubodový odstup. Čtyři minuty před koncem byl zraněn brankář Václav Oplt tak těžce, že 11. května 1972 ráno zemřel…Jarní finiš Hradec zvládl. Ustál nápor Jablonce a VŽKG Ostrava a v předposledním kole si vítězstvím v Gottwaldově 2:0 (branky Rott a Franc) zajistil postup do 1. ligy. V brance Votroků stál Antonín Kramerius. V prvoligové premiéře, v sobotu 12. srpna 1972, přijela do Hradce Sparta Praha. To, co se dělo, překonalo všechna očekávání. Na Všesportovním stadionu byla hlava na hlavě, prodalo se všech 30 tisíc vstupenek a další tisíce lidí se dostaly dovnitř bez lístku. Nejodvážnější dohady tvrdily, že přišlo 36 tisíc diváků. Ve druhé minutě Kramerius vyhodil balón Plockovi, ten poslal dlouhou přihrávku do pravé strany na Schmidta, centr na Lubase a Votroci vedli. Druhý gól skvěle hrajících domácích přidal Kuchař bombou z přímého volného kopu podél zdi. Až ve druhém poločase dokázali Letenští snížit, když Jurkaninovu střelu nešťastně tečoval do vlastní brány právě Kuchař. Dvougólové vedení vrátil Votrokům Schmidt, jehož ránu z úhlu si brankář hostí sám srazil do branky a při krkolomném zákroku se ještě o tyč zranil. Tomáš Stránský pak po Jurkaninově centru snížil na 3:2, ale to bylo všechno. Hradec porazil Spartu 3:2 a ta výhra byla vrcholem pro celý pracně budovaný tým. Podzim pokračoval v rytmu vynikajících výkonů a výher na domácím hřišti a vysokých porážek na hřištích soupeřů. Doma ještě Votroci zopakovali erupce radosti, když porazili Slovan Bratislava nabitý reprezentanty 1:0. Slavii zdolali 2:0, jeden z gólů dal Finger přímo z rohu. Po výhře nad Teplicemi 1:0, 7. října 1972, byli Votroci na šokujícím čtvrtém místě, patnáct podzimních kol zakončili se ziskem patnácti bodů na desátém místě.
Na jaře 1973 deptala Hradec zranění. Nedařilo se, chybělo i trošku štěstíčka, které měl tým na podzim. K záchraně chyběly dva body…Dalších šest let patří do smutného období hradeckého fotbalu. Střídali se trenéři, hrála se druhá liga, po sestupu i národní liga. Až sezona 1979-80 přinesla do Hradce zase fotbalovou radost. Národní liga měla dvě skupiny a vítězové museli ještě sehrát kvalifikaci. První utkání se Sklo Unionem Teplice se hrálo v úterý 10. června 1980 na Všesportovním stadionu, 22 tisíc diváků se radovalo z výhry svého mužstva 1:0. Před odvetou v Teplicích bylo domácí mužstvo velkým favoritem, vedlo 1:0 a vše směřovalo ke třetímu rozhodujícímu zápasu. V 82. minutě Šmolka utekl po pravé straně a jeho prudký centr do vápna dorazil do branky Jiří Finger. Závěrečný nápor domácích Hradec ustál a mohl slavit.
První ligová půlsezona trenéra Šindlera přinesla Hradci deset bodů, které nováčka usadily na poslední místo. Přišel Dušan Uhrin, ze Šindlera se stal šéftrenér, ale hlavní slovo u A-týmu měl už jeho nástupce. Na jaře 1981 byla klíčová domácí remíza se stejně ohroženou Duklou Banská Bystrica 3:3. Závěr ligy byl hektický, v posledním kole brankové dostihy v zápase s Brnem. Rozhodčí odpustil brněnským dvě penalty a tisk psal, že to bylo jen malé procento, které hostům (nebo někomu jinému) odvedl. Slzy a svěšená hlava, sestup zásluhou poslední možné varianty. Vzájemná utkání s Banskou Bystricí rozhodla… Tak zase druhá liga, opět až sestup do třetí nejvyšší soutěže. Na podzim 1983 se vrátil v roli trenéra Zdeněk Krejčí a začal budovat nové mužstvo, ve kterém hráli prim Zdeněk Votruba, Pavel Černý, Václav Kotal, Vladimír Mráz, Miloš Mejtský, Gustav Křovák, Rostislav Macháček, Richard Polák. V sezoně 1986-87 Krejčího vystřídal Milan Kollár. Dobrá příprava a poctivý fotbal, to bylo jeho krédo a týmu se dařilo. Po podzimu skončil v těsném závěsu za Brnem a Slušovicemi, po velmi tvrdé zimní přípravě zlikvidoval na jaře pětibodový náskok Brna a slavil senzační postup. Neshody mezi funkcionáři a trenérem skončily jeho odvoláním. V létě 1987 musel Spartak vyřešit otázku nového trenéra – a jeho volbou vedení klubu připravilo všem šok. Pod Lízátka se vrátil Šindler! S plnou náručí posil ale tápal, v prvních osmi kolech získali Hradečtí jen čtyři body za čtyři remízy. Když Hradec doma podlehl Žilině 1:4, kouč dostal od vedení klubu dovolenou. Do Banské Bystrice jel s týmem asistent Milan Šmarda, Votroci poprvé v sezoně zvítězili 2:1 a po podzimu se posunuli na třinácté místo. Jarní část se vydařila. Série osmi zápasů bez porážky na přelomu podzimu a jara a Hradec se na 14. místě díval na sestupové příčky z relativně pohodlného odstupu šesti bodů. A vyhrál nakonec tabulku návštěvnosti, na patnáct domácích utkání přišlo 179 424 diváků, což činilo průměr necelých dvanáct tisíc na zápas. Milan Šmarda odešel do Mladé Boleslavi, Zdeněk Krejčí převzal hradeckou juniorku a 4. července 1988 nastoupil k mužstvu Karol Dobiáš. Přišel brankář Jan Musil a vytvořil s Jelínkem silnou dvojici. Do sedmého kola vše fungovalo, jenže potom přišlo sedm porážek v řadě a poslední místo v tabulce. Hvězdné dobrodružství pod Dobiášem tak trvalo jen půl roku. V zimě 1988-89 se k A-týmu potřetí vrátil Krejčí, vedle něj se k lavičce postavil Jaroslav Dočkal. Zázrak se nestal, po dvouletém působení v nejvyšší soutěži opět sestup.
Do druholigové sezony 1989/1990 vstupovali Votroci pod krkolomným názvem TJ Rudá hvězda Spartak ZVÚ Hradec Králové. Trenérského žezla se ujal Jaroslav Dočkal. Mužstvu se dařilo, sice ztratilo Pavla Černého, který přestoupil do Sparty Praha, i tak se v Hradci slavil návrat do nejvyšší soutěže. Vítězná sestava: Musil – Vinopal, Mráz, Časko, Ptáček – Kopeček, Polák, Budka, Janeček – Jirásko, Saidl. Střídali Dobeš a Kovárník.
Před necelým rokem sloučená tělovýchovná jednota si odhlasovala rozdělení, přičemž pro byly především malé oddíly. Fotbalový klub se vyčlenil úplně a zůstal pod patronátem ministerstva vnitra – stal se Spartakem SKP Hradec Králové. Trenérem zůstal Dočkal, kterého v únoru 1991 vystřídal Ladislav Škorpil. Začalo neuvěřitelné desetileté působení Hradce v 1. lize, trvající až do ročníku 1999–2000. Hradecký rodák MUDr. Jan Voda na podzim 1991 nabídl klubu finanční pomoc a byla podepsána smlouva, která měla hradecký fotbal zabezpečit do nejbližšího období. Ještě během podzimu 1991 přivedl Škorpil velmi důležitou posilu – záložníka Richarda Jukla. V přípravě na jaro 1993 absolvovali Votroci měsíční soustředění v Mexiku, které nebylo vůbec pohodové, ale jarní část se vydařila, v poslední sezoně federální ligy obsadil Hradec devátou příčku a rozloučil se s trenérem Škorpilem. Z východu Slovenska přišel v létě 1993 nový trenér, tvrďák Štefan Nadzam, který měl zamezit výkyvům výkonnosti a pomoci mužstvu vyšvihnout se mezi nejlepší. Slušné výkony znamenaly záchranu bez problémů a třinácté místo v tabulce.
Sezona 1994-95 byla první s tříbodovým ziskem za vítězství. První dvě domácí utkání se kvůli rekonstrukci travnaté plochy v Malšovicích hrála na hřišti v Třebechovicích. Když v desátém kole prohráli Votroci v Českých Budějovicích 0:4, nabídl trenér Nadzam rezignaci. Na lavičce se objevil Petr Pálka, který naposledy trénoval Neratovice, a tým v rozháraném rozpoložení vedl v „domácím“ zápase v Třebechovicích proti Spartě. Obtížnější premiéru mohl osud novému kouči přichystat jen stěží. Výkon Hradce se zcela změnil, během čtvrthodiny se dvakrát trefil David Breda a Votroci porazili favorita 2:1. Sestava Poštulka – Urban – Hrotek, Urbánek – Džubara, Jukl, Ptáček, Ulich, Šmarda – Breda, Mašek najednou šlapala jako dobře seřízený stroj. Mužstvo bojovalo jako jeden muž, obranu skvěle dirigoval Tomáš Urban, výborně hrál Jukl. V zimě přišla přestupová bomba, z Japonska se vrátil Pavel Černý. Jaro začal Hradec skvěle. Návrat do Malšovic se vydařil. Úspěšnost trenéra Pálky byla neuvěřitelných 76 %. Vtiskl mužstvu svůj styl, hrálo se agresivněji, mužstvo bylo vhodně doplněno. 12. března 1995 přijela Slavia a remízu 0:0 vidělo 22672 platících diváků Na hostování přišel brankář Vahala, nastoupil poprvé ve 20. kole a chytal pak skoro celé jaro. Ve středu 17. května Pálka poprvé použil výměnu brankáře před penaltami. Bylo to v Drnovicích, v semifinále Poháru ČMFS a Poštulka chytil první dvě penalty a bylo z toho finále! Obrovský úspěch. Hradec se s přehledem zachránil, v tabulce skončil dvanáctý, měl 36 bodů, vládla spokojenost.
- června se na Strahově hrálo finále Poháru ČMFS, soupeřem byla Viktoria Žižkov. Sen se stal skutečností, po remíze 0:0 vyhrál Hradec na penalty 3:1. Tři minuty před koncem prodloužení nahradil Vahalu Poštulka, chytil opět první dvě penalty a po 35 letech byl Hradec v pohárové Evropě! V Poháru vítězů pohárů. Hradec slavil jednu z nejlepších jarních sezón a trenér Pálka, který na tom měl největší zásluhu, u mužstva překvapivě skončil.
Nahradil ho Luděk Zajíc, přišel útočník Petr Samec. Po šestém ligovém kole bez vítězství, tři body a čtrnácté místo v tabulce. Ale také už 2x vítězství v předkole PVP nad Vaduzem 5:0 a 9:1. V obou zápasech vstřelil Petr Samec sedm branek! Ve čtvrtek 14. září vyhrál Hradec v prvním kole PVP nad týmem FC Kodaň 5:0. Fanoušci jen nevěřícně kroutili hlavou. Výborně hrála osa týmu Vahala – Urban – Černý – Samec, doplňovaná Hynkem a Ulichem. Dvě branky dal Samec, po jedné Hynek, Černý a Ptáček. Postup do druhého kola si Hradec pohlídal remízou 2:2 v Kodani a čekalo se na los. Východočeši se dočkali Dynama Moskva. První zápas v Moskvě Votroci prohráli po slušném výkonu 0:1 a přišla nezapomenutelná odveta. 2. listopadu vedl Hradec od 14. minuty brankou Kaplana 1:0 a téměř 12 tisíc diváků tušilo senzaci. Hradec podal heroický výkon, měl množství šancí, Holub nádhernou střelou nastřelil břevno, Vahala na konci prvního poločasu chytil penaltu, až přišel neuvěřitelný konec. V penaltovém rozstřelu brankář Smetanin chytil penaltu Drozdovi, Černému i Džubarovi a Hradec se s pohárovou Evropou rozloučil. V zimě trenéra Zajíce vystřídal Dušan Radolský. Záchrana se podařila, Hradec k podzimním 9 bodům přidal jarních 20. Ale ani další úspěšný trenér v Hradci nezůstal.
Následující sezony měly podobný průběh. Stálý boj o záchranu, Táborský, Kocourek, Hřebík, Škorpil a Petřík se vystřídali na trenérské lavičce.
Sestup v roce 2000 byl logickým vyústěním nevydařené sezony. Zadělalo na něj vedení klubu, které bez adekvátní náhrady trestuhodně uvolnilo opory mužstva, jež překvapivě vybojovalo v ročníku 1998-99 osmé místo. Hradec skončil poslední, měl 23 bodů.
Trošku optimismu do řad fanoušků přinesla zpráva, že trenérem se stal Petr Uličný. Ten druholigový ročník, to byla neuvěřitelná jízda. 23 zápasů v řadě bez prohry, 66 bodů, pouhé dvě porážky. A 15 bodů náskok na třetí místo. Petr Uličný udělal pořádný kus práce.
- května 2002 se loučil se svojí hráčskou kariérou jeden z nejlepších hráčů hradecké historie – Pavel Černý. A byl to stylové loučení. Nastoupil v útoku se svým sedmnáctiletým synem Pavlem a bylo jasné, že nastupuje další z fotbalové dynastie Černých. Sezónu skončil Hradec na 12. místě, měl 35 bodů.
Sestup v květnu 2003 byl výsledkem naprosto nevydařené sezóny, skončil trenér Uličný, kterého nahradil Leoš Kalvoda, 11 bodů na podzim i na jaře, výsledkem poslední místo a jasný sestup. A nikdo netušil, že další ligový zápas v Hradci uvidí za dlouhých 7 let.
Sestup nebyl nejvážnějším problémem, s nímž se celý klub potýkal – tím byl stále výraznější nedostatek financí. Nedostatek financí byl tak vážný, že jednou z variant, kterou majitel Jan Voda zvažoval, bylo vyhlášení konkurzu. To by samozřejmě znamenalo pád klubu na dno fotbalových soutěží. zůstala jediná varianta, jak klub zachránit: muselo se ho ujmout město. Snad ani v bídných letech před druhou světovou válkou nebyli Votroci tak blízko svému konci. Jednání mezi primátorem, jednotlivými politickými kluby a bratry Vodovými dlouho k ničemu nevedla, představy obou stran se rozcházely. Po nekonečných jednáních byla na konci července podepsána smlouva mezi Vodovou společností CHS Enterprises Inc. a FC Hradec Králové, a. s. o převodu práv a povinností člena ČMFS.
V létě 2005 začala nová éra hradeckého fotbalu s novým názvem FC Hradec Králové. S trenérem Karlem Krejčíkem, ředitelem Richardem Juklem a s výrazně obměněným kádrem. Na konci soutěže celkově čtvrté místo. 49 bodů byl slušný výsledek, ale vládlo i trochu zklamání, protože úspěch byl velmi blízko. Následující roky prožili Votroci ve druhé lize s trenéry Klusáčkem, Malurou, Machalou a Kotalem. Až Václav Kotal byl ten vyvolený, který v sezoně 2009-10 dovedl Votroky opět do prvoligové společnosti. Když do Hradce v dubnu 2009 přišel, jeho hlavním úkolem bylo v rozjeté sezóně zachránit mužstvo ve druhé lize. O rok později téměř shodný tým dovedl do nejvyšší soutěže.
A skoro bez posil zahájil v sobotu 17. července 2010 Hradec ligu se Spartou Praha. Kolik přišlo diváků? Kapacita byla dána na šest tisíc diváků, tedy bylo vyprodáno…Hradec po výborném výkonu porazil Spartu 2:1. Především druhá branka, kterou vstřelil Pilař, byla nádherná. A dařilo se. Když v osmém kole hrála v Hradci Slavia, přišlo podle odhadu Sportu patnáct tisíc diváků. Remíza 0:0 slušela. Na jaře Hradec sedm zápasů v řadě neprohrál, v konečném účtování to znamenalo osmou příčku a 41 bodů. Excelentní jaro měl Roman Fischer, nový kapitán mužstva. V létě 2011 odešel Václav Pilař do Viktorie Plzeň, v Hradci se objevil Milan Fukal. Úvod byl z říše snů. Po dvou kolech Hradec na špici tabulky, 6 bodů a skóre 4:0. Dále to bylo jako na houpačce. Relativně klidné jaro zakončilo třinácté místo v tabulce a 31 bodů.
Skončil trenér Václav Kotal, který i s asistentem Šmardou odešel do Jablonce. Roman Fischer neprodloužil v Hradci smlouvu. Přišel trenér Jiří Plíšek a přivedl do mužstva z Bosny a Hercegoviny Harise Harbu a Asima Zece. Harba si hned získal přízeň hradeckých fans, jeho „kousky“ zvedaly diváky ze sedadel. V průběhu podzimu se objevil další Bosňan – Emir Halilovič. Po podzimu měl Hradec 16 bodů, jenom bodík od sestupové příčky. Ve 24. kole přišla porážka doma s Duklou 0:3, a vedení trenéra odvolalo. Nikoli na zkušenost, ale na dravé mládí vsadili šéfové a jmenovali novým trenérem muže, který dosud vedl klubovou juniorku – Luboše Prokopce. Bylo mu 31 let a stal se nejmladším koučem v historii české ligy. Hradec sestoupil, skončil v tabulce poslední s 25 body. Prokopec dostal příležitost ve 2. lize ukázat, že kráčí správným směrem.
Sestup způsobil zemětřesení v kabině. Největší posilou měl být návrat Adriana Rolka, útok posílil Vaněček. Ve 28. kole po remíze ve Zlíně 1:1 klesl Hradec na třetí, nepostupovou, příčku. Bylo tomu tak i po předposledním kole. V tom posledním hráli vedoucí České Budějovice a Táborsko spolu, Hradec derby v Pardubicích. Bylo jasné, že vítězství stačí k postupu. 4. června 2014 v 78. minutě rozhodl Halilovič o vítězství FC Hradec 1:0 a zpečetil tak návrat do 1. ligy. Trenér Prokopec vydržel jedenáct kol. 18. října 2014, po prohře doma s Českými Budějovicemi 2:3, sám rezignoval. Votroky převzal triumvirát Pilný, Barborík, Škorpil. Změna příliš nepomohla, zisk pouhých sedmi bodů v posledních deseti zápasech rozhodl, že roční epizoda v nejvyšší soutěži skončila.
Před startem Fotbalové národní ligy 2015-16 měli Votroci jediný cíl. Okamžitý návrat do nejvyšší soutěže. Trenérem zůstal Bohuslav Pilný, kterého doplnil Milan Frimmel, velkou posilou byl Pavel Krmaš, který se vrátil z Freiburgu a Jan Pázler ze Znojma. Mise se zdařila, již dvě kola před koncem soutěže měl Hradec jistotu návratu. Sedmnáct výher, pouze tři porážky, životní sezóna Radima Ottmara a sedmnáctigólový kanonýr Pázler, to byly klíče k postupu.
Votroci vstoupili do ligy s konsolidovaným kádrem a s cílem zachránit se. Protože stadion nebyl způsobilý pro první ligu, do poloviny října se hrálo v Mladé Boleslavi. Když se 15. října 2016 vrátili na zrekonstruovaný stadion zápasem s pražskou Slavií, byli v klidném středu tabulky. Bylo vyprodáno, ale sláva skončila třígólovým nářezem. Jaro, to byla katastrofa. Tři kola před koncem byl Hradec předposlední s jarním ziskem pouhých pěti bodů. Po zápase s Teplicemi byli trenéři Pilný a Frimmel odvoláni. Karel Havlíček, dosavadní šéftrenér mládeže, se měl pokusit o zázrak. Ani šest bodů z posledních tří zápasů nestačilo. Za posledních pět let třetí sestup. Trenér Havlíček zůstal, asistentem se stal Michal Šmarda. Sen o okamžitém návratu dostal trhliny už na konci podzimní části soutěže. V lednu 2018 se stal Jiří Sabou výkonným ředitelem FC Hradec Králové. Po zimním pročištění kádru se Votroci zvedli, z prvních deseti duelů osm vyhráli, jenže závěr jim opět nevyšel. Čtvrté místo za Pardubicemi bylo zklamáním a doplatil na to trenér Havlíček, který u mužstva skončil. Ten rok se v prvním mužstvu vystřídalo 32 hráčů.
Následovaly tři roky budování a tvoření týmu pod vedením trenéra Zdenka Frťaly. Na konci ročníku 2018-19 skončili Votroci na čtvrtém místě. Před sezonou by toto umístění nebral klub jako neúspěch, po ní to bylo jinak, protože se Votroci dlouho drželi na místech zajišťujících baráž o první ligu. V další druholigové sezoně měl Hradec po podzimu dobře našlápnuto, byl pátý jen bod na barážovou příčku. V březnu 2020 jsou zastaveny kvůli koronaviru fotbalové soutěže. Až 26. května se opět hrálo a během necelých dvou měsíců se soutěž dohrála. Pro Hradec opět pouze čtvrté místo. V sezoně 2020-21, kdy nastupovalo v národní lize pouze čtrnáct mužstev, měli Votroci jediný cíl – postup. 14. dubna 2021 na Malšovickém stadionu podepsali zástupci města Hradec Králové smlouvu se stavebními firmami Strabag, Geosan Group a D&D Elektromont, které se zavázaly vybudovat novou arénu. Třináct zápasů v řadě bez porážky znamenalo na konci soutěže vysněný postup! A také loučení trenéra Zdenko Frťaly, který odešel do Teplic.
Novým trenérem se stal devětašedesátiletý Miroslav Koubek, který přebral partu s obrovským nadšením a chutí, v roli asistentů působili Adrian Rolko a Stanislav Hejkal. Sezona 2021-22, kterou Votroci celou odehráli v Mladé Boleslavi, se stala jednou z nejúspěšnějších v celé historii fotbalu v Hradci Králové. Východočeský nováček, který byl před začátkem pasován do role jednoho z adeptů na sestup, ukázal svůj potenciál a probojoval se až do skupiny o titul. Konečné šesté místo bylo nejlepším umístěním v nejvyšší soutěži od roku 1963, od roku 1966 se Votrokům podařilo bodovat na Spartě (1:1), v nadstavbě slavili výhru nad posledním mistrem Slavií 4:3, úspěchem bylo semifinále MOL Cupu. Proto nebylo žádným překvapením, že trenérské trio podepsalo smlouvu i na sezonu 2022-23. Hned v prvním kole Hradec senzačně porazil Slavii 1:0, podruhé během tří měsíců a v podzimní části obsadil páté místo se ziskem 23 bodů. Druhou část sezony začal Hradec opět senzací, vyhrál v Plzni 2:1.V dubnu trenéra Koubka nepustil do akce covid a objevila se zpráva, že v Hradci nebude pokračovat. Funkci hlavního trenéra převzal Stanislav Hejkal. Zároveň bylo oznámeno, že od příští sezony povede mužstvo Jozef Weber. Hradec končil soutěž v nadstavbové části, celkově mu patřilo v tabulce osmé místo.
Jozef Weber dostal do týmu zvučné posily. Vrátil se Václav Pilař, ze Sparty přišli Ladislav Krejčí a Daniel Horák. Kvůli termínu otevření nové arény odehrál Hradec první dva zápasy na hřištích soupeřů. Na Slavii podlehl 0:2, z Plzně přivezl senzační remízu 1:1. Přišla sobota 5. srpna 2023, den, kdy to, co se zdálo mnoha fotbalovým generacím v Hradci Králové spíše jako sci-fi, se stalo realitou. K historicky prvnímu zápasu v nové Malšovické aréně nastoupila mužstva FC Hradec Králové a Dynama České Budějovice. Bylo vyprodáno, 9300 diváků. A Votroci se vyšponovali k úžasnému výkonu, který okořenili pěti brankami a svého soupeře rozdrtili 5:1. První branku na novém stadionu vstřelil Daniel Vašulín a na hřišti koncertovala sestava: Bajza – Klíma, Heidenreich, Čech – Gabriel, Kodeš, Kučera, Horák – Pilař, Krejčí – Vašulín. Střídali Ševčík, Koubek, Pudhorocký, Šašinka a Juliš. Euforie opadla a když v osmém kole podlehli Votroci Mladé Boleslavi 1:5, skončil trenér Weber. Na trenérské lavičce se usadil Václav Kotal. Jaro 2024 zahajovali Votroci na Bohemians remízou 2:2 a v brance se poprvé objevil Adam Zadražil. Tři zápasy, tři remízy a Václav Kotal ze zdravotních důvodů na lavičce skončil. Nahradil ho Václav Horejš s asistentem Lukášem Váchou. Základní část ligy skončili Votroci na devátém místě, po nadstavbě obsadili v konečné tabulce slušné sedmé místo. Trenéři zůstali i pro sezonu 2024/25, Vašulín odešel do Plzně, vrátil se Vlkanova a střed obrany posílil Tomáš Petrášek. Hradec odehrál slušný podzim, hřála remíza se Slavií 1:1, mrzela zbytečná prohra v derby v Pardubicích 1:2. Po devatenácti zápasech 25 bodů, osmé místo v tabulce a pátá nejvyšší návštěvnost napříč ligou.
A jaké bude jaro 2025?
