Tenis
Tenis v Hradci Králové
Tenis ve městě se začal rozvíjet nejdříve v prostředí vojenské posádky. Mezi důstojnickým sborem byl tento sport velmi populární. První dva antukové kurty vyrostly v místech dnešního zimního stadionu v roce 1912. Později byly připojeny šatny a dřevěná klubovna. V roce 1915 vznikly další kurty v Plotištích, později i na Pláckách (vedle Sokolovny) a dalších místech města. V zimních měsících byly velmi často ohraničeny nízkými dřevěnými mantinely (obyčejná prkna do výše 30 cm) a hrával se tam lední hokej. Na místě dnešního zimního stadionu působil hokejový tým BK (Bruslařský klub) Hradec Králové, na Pláckách působil známý Polaban.
První zápasy mezi kluby (mezi SK Hradec Králové a SK Pardubice) byly sehrány v roce 1912. V roce 1929 ve městě působily již čtyři kluby: Lawn-Tennis Klub (LTK), Odbor důstojníků, SK Hradec Králové a Kroužek úředníků Východočeské elektrárny, později klub Východočeské elektrárny Hradec Králové (TK VČE HK). LTK hrával v místech dnešního zimního stadionu, Odbor důstojníků u elektrárny Hučák, SK Hradec Králové hráli v sousedství fotbalového hřiště U nemocnice. Tenisté VČE měli kurty u železniční trati na Pardubice.
Ve 30. letech se začali prosazovat i jednotlivci. Skvělých výsledků dosahovala Jarmila Ševčíková, v polovině 30. let bezesporu nejlepší hradecká tenistka. Známý i v celostátním měřítku byl Jan Kodada, vícenásobný župní mistr (úředník Ředitelství železnic, všestranný sportovec, který s prof. Kroupou stál i u počátků basketbalu ve městě). Po válečných letech, kdy tenis přežíval jen s velkými potížemi, došlo po roce 1945 k velkému rozvoji. Roku 1948 se stal župním mistrem Josef Špígl, který hrál od roku 1955 za hradecké TJ Dynamo.
Jan Kodada s manželkou Emilií (roz. Pudilovou) se na v tu dobu již pěti antukových kurtech u zimního stadionu věnovali mladým nadějím. V roce 1952 na Pardubické juniorce obsadily třetí místo ve čtyřhře mladé hráčky Jana Kodadová (dcera) a Dana Glossová (z hradeckého Dynama). Dalšími nadějemi byli např. Eva Zámostná-Sádovská (rovněž basketbalistka), Otta Mrákota, Jiří Endrys, Zbyněk Horák, Jana Miková-Pospíšilová a Věra Švihovská-Casková. Roku 1950 přišel do TK VČE František Sixta, vítěz Pardubické juniorky v singlu v roce 1942. TK VČE se i díky Sixtovu přínosu stalo nejlepším hradeckým týmem, který se probojoval do celostátní 2. ligy. Dalšími členy mužského týmu byli Zdeněk Tuscany, Horák, Kladívko a Švadlena.
Politické změny po roce 1948 měly vliv i na změny názvů klubů. Původní LTK se stal nejdříve Tatranem, po opuštění dvorců kvůli výstavbě zimního stadionu změnil název na Slovan. TK VČE se sloučil s TJ Sokol Hradec Králové 2 – Pražské Předměstí a vystupoval nově pod názvem TJ Dynamo. Z SK se (tak, jako ve fotbale i dalších sportech) stal Spartak a Klub železničářů vystupoval pod názvem Lokomotiva.
Nejúspěšnějším obdobím tenisu ve městě byly roky 1958-1966. Klub TJ Dynamo působil ve druhé lize (celkem 16 let), třikrát ji vyhrál. Roku 1959 hrál osmičlennou první ligu. O postup mezi elitu se zasloužila sestava Sixta, Horák, Špígl, Gottstein, Miková a Sádovská, do bojů v první lize zasáhli též Vladimír Hosták a Dana Glossová-Sterzingerová. Potřetí vyhrál druhou ligu roku 1966 (sestava: Hosták, Černý, Sixta, Svoboda, Miková a talentovaná juniorka Miloslava Holubová). Kvalifikaci o 1. ligu ale bohužel nezvládl.
. Vladimír Hosták se stal roku 1958 juniorským vicemistrem ČSR ve smíšené čtyřhře (se Zdenou Turkovou-Dítětovou, rovněž z Hradce Králové) a roku 1962 akademickým vicemistrem republiky ve čtyřhře mužů (s Milošem Šolcem). Od roku 1965 hrála v týmu TJ Dynamo Miloslava Holubová, vítězka Pardubické juniorky 1967. V roce 1968 ale odešla do Sparty Praha, kde se stala přebornicí ČSSR v kategorii žen.
Od poloviny 60. let hráli v Hradci prim tenisté TJ Slavia. V roce 1966 postoupili do druhé ligy (hráči Ota Mrákota, Ivan Rubek, Zbyněk Horák, Tomáš Vaněk, Jiří Švadlena, Petr Koláček, Josef Ježek, Jarmila Karmazínová, Jiřina Kopecká-Vávrová). Číslem 1 v klubu byl v letech 1967-77 Vladimír Hosták, zároveň hokejista. V pozdější době do týmu přicházeli i hráči mladší generace, Jiří Kučera, Jiří John, Jan Horyna, Petr Svoboda, Milan Slavíček, Vladimír Volejník, Petr Hájek, Romana Chmelařová, Dagmar Liebichová, Dagmar Kudrnáčová.
Roku 1979 zřídila TJ Slavia Tréninkové středisko mládeže. Počátkem 80. let se žactvo dostalo do přeboru ČSR a dorost obsadil na přeboru ČSR družstev druhé místo. Petr Hájek byl druhý v celostátní soutěži Hledáme nového Kodeše a Sukovou; klub pořádal mezinárodní juniorské turnaje do 16 a 18 let, tzv. Crystal cup.
Hradečtí tenisté se rovněž podíleli pořadatelsky na celé řadě akcí. Od roku 1969 kryla plochu zimního stadionu střecha, tribuny nebyly tehdy narušeny jediným sloupem. Stadion se tak stal ideálním místem pro přivítání zápasů Davisova poháru. Prvním z nich byl na přelomu září a října 1983 barážový zápas o účast ve světové skupině proti Sovětskému svazu. Zápas v Hradci byl výsledkem situace v Praze, kdy stavbě metra musel ustoupit původní štvanický tenisový areál a před holešovickou sportovní halou dostal přednost Hradec Králové.
Na zápasy na antukovém kurtu na zimním stadionu byly zvědavy čtyři tisícovky diváků a v pátek odpoledne sledovaly zápas mezi Tomášem Šmídem a rodákem ze Soči Alexandrem Zverevem. Po pětisetové bitvě zvítězil domácí tenista a uklidnil debutujícího Miloslava Mečíře před soubojem proti Andreji Česnokovovi. Slovenskému hráči bylo devatenáct let, jeho soupeři jen sedmnáct. I pro Česnokova to byl první zápas v soutěži. Sovětský mladík dobře začal, vyhrál první dva sety, ve třetím vedl 3:0 a byl blízko vítězství. Nakonec bral vítězství Mečíř a poslal Čechoslováky do vedení 2:0. V sobotu dovedli domácí tenisty k záchraně světové skupiny Libor Pimek a Pavel Složil v zápase proti Zverevovi a Andreji Olchovskému. V neděli se hrálo už jen na dva vítězné sety. Tomáš Šmíd si s Česnokovem poradil, Mečíř se Zverevem prohrál.
S prostředím v Hradci Králové panovala na tenisovém svazu spokojenost, protože hned další domácí zápas Davis Cupu proti Dánsku byl sehrán v únoru 1984 opět v Hradci. Byl zvolen rychlejší povrch a naše družstvo nastoupilo ve stejné sestavě jako proti Sovětům. Nutno dodat, že pro Tomáše Šmída byly roky 1983 a 1984 asi nejúspěšnějšími v jeho vlastní kariéře. Na závěr roku 1983 si zahrál Turnaj mistrů, kde zdolal Yannicka Noaha a s Jimmy Connorsem prohrál čtvrtfinálový zápas po třísetovém boji. V roce 1984 vyhrál s Australanem Johnem Fitzgeraldem US Open ve čtyřhře a v závěru roku se dostal na první místo deblového žebříčku. Dánové byli snadným soustem. Jediný set v utkání ztratil Libor Pimek v zápase proti Peteru Bastiansenovi. Ale to už o nic nešlo, neboť domácí vedli po sobotě 3:0. Přitom k vítězství v prvním setu úvodního zápasu proti Michaelu Mortensenovi se Pimek dostal až po 102 minutách.
Semifinálový soupeř z Francie dorazil v červenci 1984 do Hradce Králové bez Yannicka Noaha, přesto v silné sestavě. Guy Forget měl celou kariéru i první zápas v Davis Cupu teprve před sebou, ale Henri Leconte měl zajisté v hlavě čerstvé deblové vítězství z French Open. Hala plná k prasknutí sledovala v pátek zápas Ivana Lendla právě s Lecontem. Francouzský tenista sebral ostravskému rodákovi hned prvé podání a nakonec dokráčel k třísetovému vítězství. Šmíd sice s Forgetem prohrával 1:2 na sety, ale nakonec ubojoval vyrovnání utkání. I v sobotní čtyřhře se hrálo pět setů. K Lecontovi si na francouzskou stranu stoupl Pascal Portes, Šmída doplnil parťák Pavel Složil. Naše dvojice brala důležité druhé vítězství a bylo na Lendlovi, aby v neděli poslal své družstvo do semifinále. První set se díky absenci tie-breaků hrál hodinu a půl. Prohra 9:11 a obrat Lendla ve druhé sadě z 1:4 na 6:4 vzala Forgetovi vítr z plachet. V poslední ostré sadě souboje prohrál 2:6 a bylo rozhodnuto. Zápas Šmída s Lecontem už nemohl nic změnit. Sen o další finálové účasti zhatili Lendlovi, Šmídovi a Složilovi v září v Båstadu Švédové Mats Wilander, Henrik Sundström, Stefan Edberg a Anders Järryd, pozdější vítězové salátové mísy.
Poté se tři roky boje o salátovou mísu hradeckému zimnímu stadionu vyhýbaly, hlavně díky nepříznivému losu, který poslal tenisty třeba až do Indie či Ekvádoru. Při jediném domácím zápase dostal přednost nově dokončený štvanický areál. V polovině března roku 1987 byl na plochu zimního stadionu položen povrch supreme a utkání prvého kola Světové skupiny proti Izraeli mohlo začít. Amos Mansdorf měl sice ve svých 23 letech na kontě vítězství nad Lecontem či Andrésem Gómezem, ale v úvodním zápase se čekalo spíše vítězství Mečíře, v tu chvíli světové šestky. Ani s vítězstvím Shlomo Glicksteina nad Milanem Šrejberem nemohl nehrající izraelský kapitán Josef Stabholz příliš počítat. Český dlouhán totiž v té době byl asi na vrcholu svého tenisového umu. Po prohraných dvou setech se Šrejber dokázal do zápasu vrátit a vybojoval pátý set. Dle dobového tisku už Glicksteinovi ubývalo sil. V zápase si ale náš hráč poranil kotník a v posledním setu vzdal. V sobotu dokázali Šmíd s Mečířem v deblu ubojovat izraelskou dvojici. K prvnímu nedělnímu zápasu nastoupili Mečíř s Glicksteinem a československý tenista povolil hostovi ve třech setech jen šest her. Vzhledem ke zranění Šrejbera musel do rozhodujícího zápasu s Mansdorfem nastoupit debutant Karel Nováček. Po dvou setech byl stav zápasu 1:1. Třetí sadu domácí hráč prohrál 2:6. Výbuchem 0:6 ve čtvrtém setu se zavřela voda nejen nad další účastí československých tenistů v 76. ročníku poháru a působením Jana Kodeše jako nehrajícího kapitána, ale i nad zápasy v Hradci Králové.
Klubový tenisový život byl v 80. letech podpořen výstavbou velkorysého areálu v Malšovicích, v blízkosti Všesportovního stadionu. Ve své době byl komplex TJ Slavia jedním z nejlepších v Československu (deset dvorců, tribuna pro 3500 diváků, zázemí pro sportovce, hala). Stavba byla dokončena v roce 1984 a ihned ji začali využívat nejen tenisté Slavie. Roku 1985 měla TJ Slavia HK ve druhé lize už dva týmy, obě družstva však sestoupila a postupně docházelo k poklesu sportovní úrovně, byť se koncem 80. let objevovali talentovaní hráči, mezi něž patřila i Olga Hostáková, medailistka z přeborů ČSFR do 16 a 18 let, členka vítězného týmu na ME družstev do 14 a 16 let a pátého družstva na MS (World Youth Cup). Stala se první hradeckou rodačkou, která se probojovala na světový žebříček žen WTA (Women´s Tennis Association) a dostoupala až k 250. místu.
V 90. letech se prosadil další odchovanec hradeckého tenisu Robin Vik, který reprezentoval v Galeově poháru, hrál finále Pardubické juniorky, spolu s Petrem Kralertem byl juniorským mistrem Evropy, vítězem Orange Bowlu a nejlépe 59. hráčem žebříčku ATP ve dvouhře. Později v rámci své Akademie a Tenis-centra DTJ Hradec Králové pomohl vychovávat mladé talenty.
Odchovancem TC DTJ je i Tereza Smitková, členka vítězného týmu Fed Cupu 2015 (hrála čtvrtfinále s Kanadou), byla nejvýše 57. v žebříčku WTA (2015). Jejím největším individuálním úspěchem byl postup do 4. kole ve Wimbledonu 2014.
Nejslavnější a mezinárodně nejznámější hradeckou tenistkou je bezesporu Kateřina Siniaková, rodačka z Hradce Králové. Na ZŠ Štefcova začínala s atletikou, brzy ale přešla k tenisu, do TC DTJ Hradec Králové, kde se o její rozvoj kromě otce Dmitrije staral i šéftrenér Vladimír Volejník. V letech 2008 a 2009 obdržela cenu Naděje královéhradeckého sportu. V dlouhé řadě jejich úspěchů je nutno zmínit především dvě olympijská zlata v deblu žen (2021 s Krejčíkovou) a mixu (2024 s Macháčem).
